datum

DEN 22

Dále na CESTOPIS - DEN 23 >>                                                          Nebo dále na FOTO - DEN 23 >>


Trasa celého 22. dne, prvního na fjordech. Vjel jsem na tzv. Jihozápadní fjordy a projel velkou část jižního pobřeží.
V kempu Laugar jsem vstával až ve 12:29. Nikde nikdo, jen se na mě cestou ze záchodků usmíval nějaký cyklista. Byl to Holanďan Peter. Zatímco já balím a odjíždím, on před chvílí dojel a půjde spát. To je výhoda polárního dne.
Takže tohle všechno mě čeká. Mapa Západních fjordů mě fascinovala už v Česku.
No není to krása?

Vjezd do vysněné lokace jsem poněkud ošidil a hned první fjord, a to Gilsfjörður, jsem nikoli objel, ale přejel po náspu.
V osadě Króksfjarðarnes jsem se zastavil v kiosku na kávu a načerpání nějakých západofjordských tipů.
Celý dnešek pojedu po silnici č. 60.
První fjordy nepatřily k nejkrásnějším, ale zajímavé, to zas byly.

Kolem této říčky jsem si udělal svou první zdější procházku.

Mám za to, že tyto ojedinělé sloupy jsem ani předtím ani potom už neviděl.
Pohled přes Þorskafjörður. Ta silnička na druhé straně mě za chvíli vyvede do hor.

Na druhé straně Þorskafjörðuru, pomalu začínám stoupat.
Þorskafjörður jako na dlani.
Na náhorní plošině.

Přejel jsem krátkou náhorní plošinku a přede mnou se zjevil další z fjordů, Djúpifjörður.
Djúpifjörður z výšky mě fascinoval. Tak ryzí, tak drsné, tak studené...
A s červeným vozem už mnohem méně drsnější.

Při klesání se vyplatilo sledovat cestu i značky... Dole nazatočit - to by mohly bejt zkažený prázdniny.
Říčky a mokřady v údolí Djúpidalur.

Jedu zážitkovou silničkou po západním břehu Gufufjörðuru, v pozadí mohutný poloostrov Reykjanes, který se jmenuje stejně tak ten známý u Reykjavíku.
A načínám Kollafjörður.
Kollafjörður směrem do vnitrozemí.

Většina ovcí na Islandu vypadá krotce, ale třeba tahle... Tu bych nechtěl zbytečně hladit. A je to vůbec ovce?
Kollafjörður směrem do širého moře.
V průběhu dne se udělalo krásně. Odstavil jsem vůz k fjordu a vyhlédl si ten malý sněhový klín nahoře uprostřed. A že si k němu vyběhnu.

Osm dřevěných sloupů s fjordem Kollafjörðurem v pozadí.
Po trávě, to se to celkem šlo, jen tu a tam nějaká bažinka. Ale sníh je pořád dosti vysoko.
Po kamenech už to bylo horší, tím spíše, že jsem stále chybrus na koleno a že kameny jsou jen tak volně ložené. Našlápneš a kámen ujede pryč. Ovšem dolů to bude ještě zábavnější.

Konečně ve skalnaté brance. Ten hřbet naproti za nějakou chvíli překonám, ale to už kolmo.
Skalnatá soutěska, celkem náročná, zezdola vypadala titěrně. Kromě zvětšujících se balvanů i zvětšující se potok. Ke sněhu jsem nedošel, za chvíli jsem to obrátil.
A už dole, překrásný podvečer. Kdybych se vydal po této horské cestě F66 Kollafjarðarheiði, překonal bych napříč celé Západní fjordy a vyjevil se na jejich severu. Ale to jsem nechtěl, tuto výzvu si nechám na příště.
Vyjel jsem na protější svah a hle - tam dole na konci Kollafjörðuru jsem před chvílí byl. A vlevo ten sněhový klín, ke kterému jsem těsně nedošel.

A naposled Kollafjörður v celé své kráse a délce...
... Protože záhy jsem vjel do mraků a nebylo zbla vidět.
Nahoře mě zaujala oranžová bouda. To jsou jednoduchá záchranná obydlí pro pocestné v nesnázích. Bývají v horách, tady mě budka trošku překvapila.
Jo, asi by se tu přespat dalo, jen možná malinko poklidit.

Vyjel jsem z mraků a fjordy kam se podíváš, cestovatelské srdce plesalo. Zde v popředí Vattarfjörður, za ním Skálmarfjörður, úplně vzadu Kerlingarfjörður.
Objíždím Vattarfjörður.

Božíčku, tady je tak krásně a nikdo tu nejezdí.

Až se silnice změnila ve staveniště. Budují tu novou silnici, lepší, mladší, ta se nezakecá.
V dáli čímdál více vynikal poloostrov Snæfellsnes, kde jsem operoval asi před týdnem.

Ano, ano, neromanticky se tady dře. Ale co z toho bude...
Má opravdu smysl dělat tady lepší cestu? Asfaltovou? Přitáhneme sem více turistů?

Aby nebylo nutné objíždět celý fjord, kus ho zasypeme, cestu zkrátíme.
Je-li opravdu tamto vzadu Snæfellsnes, tak když jsem na něm byl, ani jsem nevěděl, že je až tak krásný. Tenkrát mi scházel nadhled, rozhled.
První noc na Západních fjordech, kemp v osadě Flókalundur, je kolem půlnoci.