DEN 1, pondělí 17.6.         Z KANCLU AŽ NA SEVER DÁNSKA

Den islandské nezávislosti   /   Den po pádu české vlády   /   Štreka skoro 1400 km   /   S Františkem v posteli

1.366 km, Ø 7,5 l/100 km

17. červen 2013. Den, kdy všechny noviny palcovými titulky oznamovaly pád Nečasovy vlády. Den, kdy potěšitelnou shodou okolností Island slaví Den nezávislosti – v roce 1944 dal sbohem Denmarku, tedy Dánsku. Den, kdy se Tomik z Lipůvky vydává zreálnit si své sladké snění.

Jelikož poslední dny před Islandem probíhaly v pracovním hektičnu, všechny předodjezdové služební procesy jsem nezvládl a tudíž v pondělí ráno ještě musel do práce. Ale samozřejmě už kompletně nabalen a rozloučen. Před barákem jsem potkal souseda Marťase, jenž mi na cestu zapůjčil maskota Františka a daroval pulčík slivovice. Františka jsem měl odfotit na různých atraktivních místech, slivovici pravidelně užívat. Protože nalodění na severu Dánska mělo proběhnout hned v úterý ráno, bylo zřejmé, že celých 1360 km (dle routeplanneru Škoda Auto) budu muset dát dnes a tedy každá minuta mimo vůz je minutou ztracenou. V práci jsem mj. s ajťákem do e-mailu nastavil hlášku á la „Dobrý den, s lítostí vám oznamuji, že pět tejdnů nebudu bla bla“, odevzdal služební mobil, nechal si dát polibky od kolegyň a křížek na čelo od paní domácí (agentura sídlí ve stoleté vile), plošně nasliboval sopečné kameny a v 11:15 opouštím Brno směr D1.

Rekonstrukce naší nejdelší dálnice zdržení nepřinesla a tak jsem v dobrém čase minul Prahu a upaloval k prvnímu pit-stopu v Českém Středohoří. Tradiční zastávka na pumpě OMV při jízdách na sever, stejně jako v norských letech 2004 a 2008. Tradiční řízky z domácí produkce. Trošku mě překvapila kontrolní sms od Marťase, kde už s Františkem jsme. Ten mě teda honí... V 15:02 jsem opouštěl území ČR, v 15:35 přestal sledovat odhady a dohady na Radiožurnálu, kdože to asi bude pověřen sestavením nové vlády. Kuba či Nekuba? Byl jsem si jist, že politické dění v ČR na dálném severozápadě sledovat nebudu a že se to tedy dozvím až koncem července.

Německo je vždycky nuda, protože žádný kopec. Takže zpestřením se staly pouze jedna dvě zastávky. Nejel jsem na Berlin, ale vydal se po trase Lipsko – Magdeburg – Hannover. Super, kol Hannoveru jsem nikdy nejel, vzdám tak čest Jirkovi Štajnerovi, který za místní klub odkopal v Bundeslize nějakých 7 sezón… A pak už Hamburg a zanedlouho ve 21:14 hranice. Dánsko je vždycky nuda, protož žádný kopec, ale na rozdíl od Německa je aspoň kratší. Začalo se pomalu stmívat, únava nepřicházela a tak jsem si i z řidičské frajeřiny trošičku fotil západ slunce nalevo – schválně, jaké předjíždějící auto v zapadajícím slunci líp zachytím? Až nastala půlnoc a únava udeřila. Dnes jsem ani nechtěl dojet až do přístavu, a pro hledání hotelu si zvolil město Aalborg – dostatečná velikost (120 tisíc obyvatel) a dostatečná blízkost od zítřejšího přístavu (70 km).

Jezdit v cizině po nočním městě, jedním okem sledovat semafory, svislé i vodorovné dopravní značení, druhým okem zpětné zrcátko, zda se na mě nelepí nervózní taxikář nebo podezíravý policajt, a třetím a čtvrtým okem koukat doleva doprava, kde je hotel… To není jen tak, ale mám v tom jistou praxi a např. v roce 2003 v litevském Kaunasu jsem za to platil trestnými. Aalborští taxikáři i policisté však byli shovívaví a tak jsem po půlhodinovém brázdění městem úspěšně zakotvil před hotelem „First Hotel Europa“. Ten zvenku nevypadal příliš draze a také veselá zábava mlaďochů hovících si na recepci mě v tom utvrdila. Z mejlky mě ovšem vyvedla recepční, která si za single-pokoj č. 630 řekla o nestoudných 895 DKK. Jak jsem orientačně spočítal, to bude drsně nad tři český tácky! Přesně to bylo 3.140 CZK, jak se mi pak ukázalo na e-účtu. Nu což. Je pozdě a jsem příliš znaven na to hledat jiné umístění a provokovat jiné taxikáře a jiné policisty.

Mít za sebou 1.366 kilometrů, být v cizí zemi, v drahém hotelu a před vyplutím na Island – to se vzpřičuje jít spát, únava neúnava. Roztahal jsem si věci po celém pokoji, abych si dokázal, že to tady je dnes moje. Za tři litry. Tu koupelna, tam televize, tadyhle křeslo. Premiérová focení maskota Františka. Závěrečné čtení českých novin. Mezitím jsem aplikoval dvě teplé plzně 0,33l a kousek řízku. A pak už na hodinách naběhly tři hodiny – moc toho nenaspím, ale 70 ranních kilometrů na odbavení v 09:00 si aspoň o nedlouhý spánek říká.

Prohlédněte si  FOTO - DEN 1 >>

Nebo dále na  CESTOPIS - DEN 2 >>